OT-64

Chceme zde popsat zajímavé parametry jízdy OT-64 dle našich a ostatních zážitků a zkušeností řidičů OT-64.

OT-64 na rozdíl od osobních offroadů není určen jen pro jízdu v terénu, ale musí 100% pracovat za všech různých terénních podmínek. Ale hned na začátku je nutno zmínit jednu podstatnou věc a to technické možnosti a dobrý řidič. jeden bez druhého to nejde a samotný stroj je 50% úspěchu a řidič dalších 50%.

Skot dokáže šplhat, plavat, jet rychlostí přes 110 km/h, brodit se v bahně i v hlubokém sněhu a mnoho dalších věcí o kterých se v příručkách ani nedočtete. Když je terén tvrdý a dostatečně soudržný a kola se neboří tak vám se vám ručička rychloměru zasekne nadoraz vpravo, ale ta mašina stále zrychluje, máme ověřenou rychlost přes 110 km/h a to na dálnici směrem na Litoměřice. rychlost je jen omezena kmitáním kol a velikostí nerovnosti silnice. V těžkém terénu je možno mít průměrnou rychlost i 25 km/h, ale je to samozřejmě na druhu terénu. V tvrdém terénu se nesmí podhušťovat a používat uzávěry diferenciálů. Stoupání zvládne do 72% (PV3S do 63%), záleží více na terénu než samotné síle motoru. Převodové stupně je nutno volit tak, aby se ve stoupání nemuselo moc řadit. Když je dobrá situace je možmé jet na příčném svahu až do 25°, t.j.: 46,5!! Pak to jde na boudu a je to mela. Když je Skot na vrstevnici jen jednou stranou a druhá je na horizontální rovině je možná jízda až do svahu 43°. Zde nepoužívejte uzávěry diferenciálů (špatně to manévruje) a pneu dejte tak na 3,5 kp/ccm.

SKOT umí přejíždět pevné schody 560 mm. V terénu jsme vyzkoušeli i cca 600 mm (kola si upravila terén). Překročitelnost výkopu je u Skota 2m. To jsme vyzkoušeli s uzavřeným předkem a uzávěrou diferenciálů. Docela se to zhoupne. Když se vjede do bahna začne Skot ukazovat co umí. Před vjezdem podhustit pneu na 0,8 atp. Malé podhuštění nemá žádný význam. Když je při podhuštění stopa hluboká do 200 mm Skot jede. Když je stopa hlubší je konec Skot si prostě sedne na břicho a kola se nemají o co chytit. V písku je to podobné – Poláci mají lepší dezén pneu pro písek, my lepší pro terén. A sníh ten máme nejraději – čerstvý sníh do výšky 600 mm, Skot jede jen s plným huštěním. S podhuštěním je možno až 800 mm. Při tlaku 0,8 atp je max. rychlost 5-7 km/h. Dosti záleží na posádce, když jede v neznámém terénu a má cca 3-4 sec. na vyhodnocení povahy cesty před sebou.

Další kapitolou je plavba. Plavání se Skotem je pořádné nebezpečí, je postaven pro plavbu velmi dobře, ale řidič potřebuje dobrý výcvik a štěstí. V armádě se zjistilo, že zvládnout plavbu a manévry vyžaduje individuální výcvik 8-10 dní. Hlavně se řidič nesmí bát vody. Pro plavbu je potřebné, aby pod vozidlem byla alespoň 20 cm mezera mezi dnem a koly. Nejdříve je dobré zjistit rychlost proudu vody – Skot je ovladatelný do rychlosti 9km/h to je cca 2,5m/sec. Nutné je zkontrolovat břeh – taková pomůcka: vzít jakoukoliv tyč o průměru 20 mm. Když se tyč zapíchne do hloubky 200 mm lehce – tak tudy to ven z řeky nepůjde. Velké kameny Skot taky nemá rád a na břehu je dobré najít statný strom, který může pomoci při vytáhnutí. Skot je schopen vjet do vody z břehu o sklonu až 40 stupňů – při tom je nutné zavřít kryty výdechových otvorů spolu s krytem větráků motoru a sání filtroventilace. Celý motorový prostor jde pod vodu s řidičem! Je to pro silné nervy. V průběhu plavby se Skot ovládá jen plynovým pedálem a ovládací pákou kormidel. Kola zůstávají v přímém směru. Šířka řeky cca 150 m s max. rychlostí 8km/h. trvá asi 2 a půl minuty. Minimální poloměr zatáčení na vodě je 9 m při rychlosti 6km/h. Když se přijíždí ke břehu o větším sklonu než 25 stupňů je třeba zvednout vlnolam aby se nezničil. Pokud je břeh na vyjetí písčitý je dobré podhustit pneu až na 0,8 atp. Čím větší rychlost plavby ke břehu – tím větší šance úspěšného výjezdu. V útvaru ČSLA bylo vždy cca 4 ks vozidel pro plavby a ostatní provozky stáli ve vyčkávacím postavení. Všechny OT které v ČSLA plavali šli po plavbách povinně na údržbu – výměna provozních náplní, kontrola těsnosti manžet, apod, není to jen tak. Viděli jsme  zkoušky s pomocným raketovým motorem, který umožnil výjezd z řeky, kde by to jinak nebylo možné. Na zadním bočním pancíři na každé straně byly přidány pomocné raketová motory (předpokládáme že pracujícím na stejném principu jako u bojových letadel pro urychlený vzlet – SU-7, Mig-21, apod.) a při přiblížení ke břehu se zapnuly, pak se stal z OT lehký raketový kamzík.

K OT-64 také neodmyslytelně patřilo pasování nových vojáků základní služby do stavu řidičského. Probíhalo to tak, že dotyčný byl pomazán vazelínou a za opasek zavěšen za přední hák Skota a úkolem bylo se svépomocí dostat dolů. Muselo to býti moc hezký. Dle pamětníků, kteří s tímto vozem jezdili, nejvíce záleželo na umění řidiče a kvality oprav a údržby. Našemu Skotovi je dopřávána péče kterou si zaslouží a je to při jízdě rozhodně vidět. Na druhou stranu je samotná jízda jen vyvrcholením přípravy vozu, nespočet hodin údržby a sháněním dílů a podkladů. Ale i tak by jsme dali za naši šedesát čtyřku ruku do ohně.

Příhoda Luboše s OT-64, 1980
Jednou jsem vezl Skota z opravy ze Šternberka po vlastní ose do Aše. Byla to slušná štreka (kolem 600 km). Bylo to v roce 1980 a měl jsem to tenkrát asi za 180. Tenkrát v září slunce pražilo,byl nádherný den, takže velitel vozu, mimochodem výborný kluk nrtm.Zdeněk Sluka, si dostatečně užíval máváním na ženský v minisukních. U Hlinska na takovém strmém rovném sjezdu mu říkám, že ho prubnu, kolik to udělá. Samozřejmě jsem se setkal s nadšeným souhlasem a tak jsem plyn sešlápl až na podlahu a s radostí koukal na tachometr, jak se klepavým pohybem sune k maximálce. Tenkrát aut moc nejezdilo a tak jsme v tom kopci potkali jen jednu Š 100. Šinul se do kopce tak 70kou a v okamžiku, když jsme ji míjeli jsem tam měl 130Km/h. Asi to s ní hezky zamávalo. Při této rychlosti se Skot choval jistě a ani řízení nebylo nutné moc korigovat. Jen se pohupoval na nerovnostech silnice. Ale Zdeněk měl oči plné slz tím náporem větru. Tak to byla naše maximálka. Tuto trasu jsme jeli 2 dny s přespáním v Brandýse n./L. a dalšími přestávkami na naše rozptýlení a jídlo. Ten večer jsme zastavili u motorestu na rychlostní silnici u Brandýsa, že se najíme. Vyskákali jsme z OT a mažem do restaurace, hned ve dveřích jsme potkali nevěstu se ženichem, co tam měli svatbu. Za nima běželo asi 5 dětí a nevěsta na nás: "Ahoj vojáčkové,že nás svezete, že jooooo?"a hezky na nás mrkala svýma modrýma očima. My se na sebe se Zdeňkem podívali a bylo nám hned jasný, že jo. Otevřeli jsme boják a milé dětičky tam hned naskákaly. Tak jsem je po tom velkém parkovišti asi 5 min. vozil a Zdeněk zatím diskutoval s nevěstou a ženichem. Pak na mě mávnul a já to znova zaparkoval. Bojový prostor však moc čistý nebývá a milé děti vyskákaly značně špinavé od šmíru. Ale oči jim zářily radostí! Ale ta Zdeňkova diskuze splnila svůj účel a byli jsme pozváni ke stolu. Bylo tam spousty dobrot a moooc hezky jsme se nadlábli. Ta akce se vydařila a vůbec se nám od tud nechtělo,ale co naplat-muselo se. Druhý den ráno jsme pokračovali směr Aš a najednou Zdeněk povídá: "Hele Lubo půjč mi to na chvíli." (byl to technik roty a už si OT také osahal). Tak jsem zastavil a vyměnili si role. Řídil dobře a tak mě napadla kulišárna a nenápadně jsem mu přepnul ventil na kormidla, tím jsem vyřadil posilovač řízení, aby se trošku nadřel. Jenom-že silnice byla dlouho rovina, on to nepoznal a pří hovoru s ním a užívání si bezstarostné jízdy jsem na to zapoměl. Asi po 20 min. jsme však odbočovali z hlavní do leva a já hlásím: "Za námi nic a ten proti nám je daleko, to stihneš". Slyším,jak přidal plyn a najednou prudká brzda, až jsem nalétl na kruhový pancíř,jak se to zhouplo.A ve sluchátkách řev: "Ty vole ono to nezatáčí!!!" , v tu chvíli jsem si uvědomil proč, sehnul se k němu a opět nenápadně přehodil ventil zpět. Vzal jsem za volant a říkám: "Vždyť to točí-podívej." a vlezl jsem zpět na velitelské stanoviště. Stáli jsme napříč silnice a protijedoucí auto už stálo u nás a řidič koukal, co se déje, aniž by si dovolil nějak gestikulovat rukama. Povídám šlápni na to a jeď, on nám dává přednost. Tak to Zdeněk ohulil a byli jsme pryč. Ale já si musel povolit mikrofony na krku,a bych se mohl dosytosti vysmát tak, aby on to neslyšel. Pak jsem mu to jednou v hospodě samozřejmě řekl no a stálo mě to pár panáků. Jinak za vojnu se mi vyskytla pouze závada a tože OT přestalo řadit a musel se vyměnit hydropneumatický ventil. Jo a je dobré dávat bacha, aby při velkých teplech, kdy má řidič otevřený nad hlavou poklop až dozadu nedošlo tímto k zavření olejového chladiče vahou poklopu. Pak je problém. Jinak super vozido,ale být silnější motor,bral bych to.

Bez úprav převzato od Luboše.